50M ZNAK - Nadechnout se
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Po poslechu této desky vím, že RAVELIN 7 jsou zpět v plné síle a asi v nejlepší kondici, jakou kdy měli. Posíleni o původního zpěváka Hanze a nového klávesáko-kytaristu Mišu tato post-hardcore / rock’n’rollová svěží vichřice drtí všechnu ostatní domácí tvrdě-kytarovou tvorbu letošního roku.
Stejně jako na každé předchozí desce i nyní mají sedm válů, které vás bez skrupulí posadí na zadek a nechají vás koukat do prázdna s pokleslou sanicí. Jako obvykle je pro desku typická uvolněnost a čerstvý pohled nezatížený trendy dnešní doby. RAVELIN 7 kráčejí po cestách, které ostatní zatím neobjevili, znějí netradičně, osobitě, přátelsky i uvolněně a při tom si jejich tvorba uchovává emoční pnutí i nervní charakter. Není tu místo pro vatu ani přešlapy. Vše plyne tak nějak samozřejmě, s důrazem na detail a právě ve chvíli, kdy máte největší apetit na pořádný nášup, album končí a vám nezbývá nic jiného pustit ho znova.
RAVELIN 7 vyspěli po technické a aranžérské stránce, na desce objevíte choutky tvořit matematické polyrytmy, i náznaky jazzrockových tendencí. Od „Světasálu“ je novinka zase o ždibec výpravnější a pestřejší. Výtečná je práce bubeníka Lenkáče, který sází na funkční rytmiku, v níž si člověk co chvíli najde něco nového. Největším posunem kupředu jsou ale jednoznačně syntezátory, které pestře dobarvují skladby a dodávají jim chuť a vůni. Kapitolou samou pro sebe jsou texty. Prosté zjevené pravdy a osobní výpovědi, všední důvěrně známé a právě v tom krásné, blízké, podmanivé a literárně obratné.
Někdy sklidíme i to, co jsme si nezaseli,
a odnést si je třeba vše.
Tam, kde sis nepřál nic, stojíš v moři obilí,
co možná pro jiné roste
Melodičtější vokály patří kytaristovi Bauštymu, který svým neškoleným zpěvem dodává do písniček člověčenskou melodiku. Hlavní dramaticky vyřvávaný vokál patří původnímu zpěvákovi Hanzovi, který se do kapely po odmlce vrátil s podmínkou, že RAVELIN7 nebudou mít další ambice, ale budou hrát pro radost. A to je z alba cítit na míle daleko. „7 kroků po zamrzlé řece“ je sebevědomá deska od kapely, která nemusí světu nic dokazovat a to ji odděluje od většiny za úspěchem se zoufale pachtících spolků.
Zvukově naprosto dotažené do detailů, možná dokonce až moc. Oproti živým setům mám pocit, že nahrávka ztratila celkem dost z nakažlivé živelnosti a syrovosti, která při koncertech působí odzbrojujícím dojmem. Do popředí jsou více vytaženy syntezátorové zvuky a vokál, ale konec konců proč ne. Koncert má tak díky tomu trochu jiný náboj a je mnohem větším požitkem. I tak jsem ale přesvědčen o tom, že tu máme co dělat s domácím kytarovým albem roku.
Netradičně, osobitě, přátelsky i uvolněně... prostě "raveliňácky". Posthardcorový rock'n'roll na severský způsob aneb album roku je na scéně!
8 / 10
Honza
- vokál
Baušty
- el. kytara, vokál
Jarda
- el. kytara, vokál
Cootcha
- baskytara, vokál
Miša
- el. kytara, keyboard
Lenkáč
- bicí
1. Vážení
2. Ve ztracených časech hledáme stopaře
3. Sny nespočítáš, ani nevydělíš
4. Kodex
5. Svět už vře daleko
6. Nádech
7. Nad ránem
Kry (2018)
7 kroků po zamrzlé řece (2011)
Světasál (2007)
Circle is our way (2001)
split CD w/ THEMA ELEVEN (2001)
split 10" w/PANGS OF REMORSE (2000)
Theseveninch 7"EP (2000)
split s THEMA ELEVEN (1999)
Vydáno: 2011
Vydavatel: Pure Heart Records
Stopáž: 37:39
Produkce: Ravelin 7
..za mňa kvalitná muzička ..
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.
Finský prog-power metal, který vykresluje kouzelné melodie a nápadité kytarové a hlavně klávesové instrumentální variace. Jde o one-man projekt, to je i kámen úrazu, nevýrazný zpěv spíš ruší a syntetické bicí také nic moc. Škoda, jinak super poslech.
Letité vzývání nové Kingovy autorské tvorby je s aktuálním singlem snad již definitině na začátku svého konce, i když musím říct, že 5 let starý ojedinělý kus "Masquerade Of Madness" zněl poměrně výživněji. Tak snad to tak ale kompletní album nenechá.